Bob Kartous: Nerovnosti v českém vzdělávacím systému

Nerovnosti českého vzdělávání mají různé podoby. Projevují se například v nerovném  odměňování učitelé, jedné z nejdůležitějších společenských profesí. Projevují se podpoře jejich přípravy na vysokých školách a v míře financování pedagogických fakult. Projevují se v tom, že dosažené vzdělání je silně závislé na zázemí rodiny, přičemž vzdělávací systém neumí handicap dětí z nepodnětného prostředí zmírňovat. Nerovnosti ve vzdělávání zasahují regiony, ať už jde o podíl vysokoškolsky vzdělaných, nebo o zátěž v podobě sociálně vyloučených lokalit a reprodukce chudoby. Koronavirový experiment některé z těchto nerovností zcela obnažil. Podle spíše střízlivého odhadu se nepodařilo 10 tisíc žáků základních škol kontaktovat. Ve skutečnost to bude násobek dětí, které tři měsíce zůstaly izolovány od vzdělávání. Mnoho dalších se dostalo do pasti nároků distančního vzdělávání v podobě zadávání úkolů a nízké podpory rodiny. Ne všechny školy dokázaly otevřít pro své žáky skutečné digitální třídy. Tím se dostáváme k nerovnostem mezi školami, jež jsou v českém vzdělávacím systému propastné. Tož si pojďme říct, co se s tím dá dělat. A jak zabránit riziku dalšího prohlubování rozdílů.