Učitelé otevřeně o tlaku, spolupráci i hranicích inkluze

Pracovní skupina Humanitní se v úterý 27. listopadu naposledy v tomto roce sešla k debatě o aktuálních otázkách českého školství. Setkání se neslo ve znamení otevřeného sdílení zkušeností a pohledů na význam spolupráce mezi školami i pedagogy. Členové skupiny se jednoznačně shodli, že tato setkání mají smysl a měla by být nejen zachována, ale i rozšířena. Velkým přínosem je možnost scházet se v místě bydliště bez nutnosti složitého cestování. Někteří účastníci by uvítali také větší zaměření na praktické ukázky, tipy a vzájemnou inspiraci pro výuku.

Diskuse se dotkla také otázky sdílení pedagogického know-how. Čeští učitelé často neradi sdílejí své nápady a materiály, což je v kontrastu se severskými zeměmi, kde je kvalita školství vyrovnaná a přechod žáka mezi školami nepředstavuje problém. V severských státech je běžná i přítomnost dvou pedagogů ve třídě. Padla však i otázka, zda je vhodné slepě přejímat zahraniční modely do prostředí s odlišnou kulturou a morálkou.

Přestože jsou dnes ve školství vyšší platy, přilákalo to různě kvalitní učitele. Dříve šli do škol lidé srdcem, dnes je pro některé profese učitele spíše zdrojem příjmu. Podle členů skupiny chybí dlouhodobá vize; koncepce se mění s každou změnou ministra, což vede k nepromyšleným zásahům do systému. Příkladem je změna odkladů školní docházky či zrušení přípravných tříd.

Školství u nás podle pedagogů postrádá prioritu a změny jsou přirovnávány k „výměně motoru za letu“. V minulosti byly osnovy jednotné a nadané děti lépe podporovány, zatímco dnes inkluze klade velký důraz na děti s SVP na úkor těch talentovaných.

Na některých školách, například na 4. ZŠ Jičín, je spolupráce podporována vedením, učitelé navzájem navštěvují hodiny a probíhají tandemové hodiny. Jinde však může učitel vnímat spolupráci jako ohrožení a záleží i na osobnosti pedagoga. Důležité je vytvořit školní kulturu, která spolupráci podporuje.

Učitelé čelí narůstajícímu tlaku a potřebují neustále hledat motivaci, aby se vyhnuli syndromu vyhoření. Skupina se shodla, že by pedagogové potřebovali terapeutickou péči. Náročnost práce se zvyšuje i ve speciálních školách, kde k tomu přibývá vysoká administrativní zátěž. Velmi náročná práce je i ve školách, kde mají větší počet dětí ze sociálně-ekonomicky nepodnětného prostředí.

Novým trendem je příchod dětí tzv. „bez hraničních rodičů“, což přináší další komplikace do školní praxe.

Inkluze by podle diskutujících měla mít jasně stanovené limity. Pro některé děti s psychiatrickými diagnózami, nižším intelektem či náročným chováním není škola dostatečně personálně zajištěna. Chybí speciální a sociální pedagogové, psychologové. Zaznělo, že nadaným dětem se často nedostává pozornosti, protože učitelé nemají kapacitu je identifikovat a rozvíjet.

Velkou výzvou jsou také první třídy, kde bývají děti extrémně nesoustředěné. Učitelé jsou pod tlakem i během přestávek. Některé školy umožňují dětem trávit přestávky venku, což pomáhá snižovat neklid a riziko úrazů.

R. Koníř navrhl větší zapojení zřizovatelů do dění ve školách, například jejich přizváním na pracovní setkání. Dosavadní snahy MAP o oslovení zřizovatelů však často zůstávají bez odezvy.

Na závěr L. Veselá poděkovala všem za aktivní účast, práci ve skupině a příjemnou atmosféru. Zároveň přislíbila, že se bude snažit o to, aby MAP i v budoucnu podporoval setkávání této pracovní skupiny.