Od RVP po spolupráci s rodiči: moderní didaktika očima pedagogů

Pět členů pracovní skupiny zaměřené na moderní didaktické formy se sešlo v úterý 2.12., aby si vzájemně předali své zkušenosti a diskutovali o aktuálních tématech napříč základním i předškolním vzděláváním.

R. Kotlář (ředitel ZŠ a MŠ Kopidlno) otevřel diskuzi sdílením svých zkušeností s vedením školy a zapojením do projektů KIVA a PBIS, jež se zaměřují na podporu bezpečného a respektujícího školního prostředí. Podle něj čelí školy značné administrativní zátěži kvůli požadavkům různých institucí na šetření, vykazování a dokládání údajů.

Velmi pozitivně naopak hodnotil přínos sociálního pedagoga, jehož pozice na jejich škole vznikla díky projektu na podporu rovných příležitostí. Škola má totiž zvýšený podíl sociálně znevýhodněných žáků. Po skončení projektu se řešilo financování této pozice, která od ledna 2026 bude zařazena mezi pedagogické pracovníky a hrazená z prostředků MŠMT.

Méně pozitivně zhodnotil spolupráci s organizací Sasanka, kde podle jeho slov pracovníci nepracují vždy s potřebnými dětmi, což může být dáno dobrovolností služby a zájmem rodin. Efektivní zapojení rodiny je často možné až na základě nařízení OSPOD.

Škola v Kopidlně má silné zázemí ve školním poradenském pracovišti (ŠPP) včetně podpory pro nadané žáky. Snaží se také propojovat ŠPP s mateřskou školou, například tím, že speciální pedagog dochází i do školky.

Zástupkyně poradenského pracoviště v Jičíně upozornily na potřebu posílit komunikaci mezi rodiči a učiteli v mateřských školách. Doporučují navazovat bližší spolupráci, vysvětlovat a názorně ukazovat rodičům, jak mohou děti rozvíjet v sebeobsluze. Důležité je však také nastavovat jasné hranice, protože některé situace už nejsou v kompetenci pedagoga.

I. Krabcová vyzývá k tomu, aby školky pomáhaly rodičům i tehdy, když sami neprojevují zájem, například důsledným dodržováním jasně stanovených pravidel. Rodina může mít jiné zvyky než škola, ale škola má právo trvat na svých pravidlech.

Podle V. Brychtové je možné zapojit do hlídání pravidel i samotné děti, což posiluje jejich odpovědnost. Vyzývá učitelky, aby byly trpělivé a zároveň edukovaly rodiče, protože dnešní rodiče jsou náročnější a více ovlivněni sociálními sítěmi.

Pozitivní změny ve školství podporuje také nový Rámcový vzdělávací program (RVP), který klade důraz na diferenciaci a budování bezpečného klimatu ve školách.

J. Hlawatsche otevřela otázku, zda by se škola měla zaměřovat jen na „zábavu“ žáků, nebo spíše nabízet pestrou škálu podnětů a příležitostí. Učitelé, kteří dokážou žáky nadchnout, mohou vzbudit zájem i o méně atraktivní předměty. Prestiž učitele však může být ohrožena, pokud o něm rodiče mluví s despektem.

I. Krabcová si při návštěvách škol všímá, že učitelé mají děti rádi a skutečně se o ně zajímají, což je pro ni povzbudivé zjištění.

Na závěr L. Veselá poděkovala všem za aktivní účast ve skupině a popřála hodně úspěchů do budoucna s vírou, že se členové budou i nadále setkávat v rámci navazujícího projektu nebo při jiných příležitostech.